1.
A-mi-tchuo-fo: invokační formule "pocta buddhovi Amitábhovi".
2.
abhidharma: "vyšší učení", kategorie posvátných textů, které provádějí systematickou analýzu složek osobnosti, procesu vnímání, povahy probuzení apod.
3.
Abhidharmakóša: "Pokladnice abhidharmy", buddhistický spis (4.-5. století), připosovaný Vasubandhuovi
4.
Amitábha: "nekonečné světlo", buddha, který vládne západní čisté zemi Sukhávatí (zemi blaženosti).
5.
Ánanda: bratranec, žák a průvodce Buddhy Šákjamuniho. Přispěl k rozšíření buddhistického společenství sangha a ke vzniku ženského monasticismu.
6.
arhat: "ten, kdo je hoden", ten, kdo zničil příčiny příštího zrození a po smrti vstoupí do nirvány. Hlavní proud buddhismu jej považují za ideál, mahájánové učení toto považuje za nižší hodnotu než budhovství.
7.
Ašóka: indický vládce v Magadze (asi 3. století př. n. l.). Politicky sjednotil téměř celou Indii a prosazoval sociální a morální aspekty buddhismu v systému vlády. Vybudoval také četné stúpy po celé Indii a organizoval buddhistickou misii po Indii a za její hranice.
8.
Atíša: bengálský buddhistický reformátor, působil v Tibetu.
9.
Avalókitéšvara: "shlížející pán", bódhisattva soucitu. V Indii a Tibetu má mužskou podobu (čínsky Kuan-jin, japonsky Kannon), ve východní Asii má ženskou podobu. Tibetští dalajlámové se považují za jeho vtělení.
10.
bhikšu: označení buddhistického mnicha nebo mnišky. Drží se kodexu Vinajapitaka: 1) neubližování; 2) nebrání, co není dáváno; 3) pohlavní zdrženlivost; 4) nelhaní; 5) neužívání opojných látek; 6) nejezení mimo stanovenou dobu; 7) neúčastnění se radovánek jako tanec, hudba, zpěv a divadlo; 8) neužívání zkrášlovacích prostředků jako šperky a voňavky; 9) nevlastnění pohodlného a vysokého lůžka; 10) nepřijímání zlata, stříbra, peněz a podobných cenností
11.
Bhrkutí: historická nepálská princezna, známá jako Zelená Tára, manželka tibetského krále Songeán Gampa (7. století)
12.
bódhi: označuje duchovní probuzení, procitnutí, někdy též osvícení. Klíčový moment v buddhistické duchovní cestě, kdy aspirant dosahuje probuzení, procitnutí a vstupuje do nirvány.
13.
bódhičitta: "duch probuzení", soucitné usilování o dosažení buddhovství.
14.
Bódhidharma: zakladatel tradice čchan, žil asi 470-543. Pocházel z jižní Indie, kde se stal mnichem, roku 520 (527) dorazil do čínského Kantonu, kde se kriticky postavil k výstavbě chrámů a zvyklostem při přepisování súter. Prolomil tradici založenou na posvátných textech (tripitaka) tím, že kladl důraz na meditaci.
15.
bódhisattva: "bytost, jež má v úmyslu dosáhnout probuzení". Člověk, který složil slib, že dosáhne buddhovství, ale ještě tak neučinil. V mahájáně je považován za ideál.
16.
čakravartin: "otáčející kolem", ideální panovník, který vládne podle Buddhova učení. Př. Ašóka.
17.
čchan: "meditační" škola buddhismu, původ odvozuje od indického mistra Bódhidharmy.
18.
čistá země: nebo buddhovské pole, oblast, kterou buddha vytváří jako ideální prostředí pro uskutečnění dharmy. Podle mahájány je to jakýsi ráj a znovuzrození tam bylo cílem mnoha náboženských praktik.
19.
dalajlama: duchovní a od dob Ngawang Lozang Gjamccha i světský vůdce Tibetu. Výraz vznikl ze slov "moře" (mongol.) a "duchovní vůdce" (tib.). Poprvé tento titul od mongolského chána Altana obdržel tibetský buddhistický hodnostář Sönam Gjamccho (16. století). Považují se za vtělení bódhisattvy Avalókitéšvary a jsou s pančhenlamy nejvyššími představiteli řádu Gelugpa.
20.
dharma: v buddhismu má v zásadě dva významy: první je Buddhovo učení nebo nauka, teoretická i praxe. Druhý význam můžeme přeložit jako "jevy", vztahuje se k základním složkám mysli a těla.
21.
dharmakája: "tělo dharmy", vztahuje se k Buddhovým nadsvětským vlastnostem. V mahájánové nauce o třech Buddhových tělech se někdy vykládá jako nejvyšší realita, od níž se odvozují další Buddhovy podoby.
22.
dokonalost: sanskrt. páramitá; činy, které koná bódhisattva na cestě k buddhovství. Obvykle je jich 6: dávání, mravnost, trpělivost, úsilí, soustředění a moudrost.
23.
Džambudvípa: "Země růžových jabloní"; jižní světadíl v tradiční buddhistické kosmologii. Je to svět, v němž žijeme.
24.
džátaky: "narození", příběh jednoho z Buddhových minulých životů, kdy žil jako bódhisattva.
25.
Gautama: rodové jméno historického Buddhy. Jeho křestní jméno bylo Siddhártha ("ten, jenž dosáhne cíle").
26.
hínajána: doslova "nízké vozidlo" či "malé vozidlo", hanlivý termín, jímž zastánci mahájány označovali ty, kdo neuznávali mahájánové sútry za pravé Buddhovo slovo. Podle mahájánových textů se stoupenci tohoto učení stanou arhaty tak, že budou následovat cestu šrávaky nebo pratjékabuddhy, a nikoli nejvyšší cestu bódhisattvy k buddhovství. V současné vědě se toto slovo užívá v neutrálním smyslu jako označení mnoha nemahájánových škol indického buddhismu.
27.
jógáčára: "provádění jógy", filosofická škola původem z Indie, spojovaná s Asangou, mnichem žijícím ve čtvrtém století. Nejznámější je nauka o "pouhé mysli", která svět popisuje jako projekci vědomí.
28.
karma: "čin", zákon příčiny a následku, podle něhož ctnostné činy v budoucnosti vyúsťují ve štěstí a špatné v utrpení. Hromadí se během mnoha životů a vytváří současnou zkušenost.
29.
kóan: "věřejný případ", japonská výslovnost čínského právnického termínu kung-an, který označuje právní precedens. Je to krátké sdělení nebo rozhovor, který vznikl ze zápisků čínských čchanových mistrů. Tato sdělení sloužila jako základ komentářů čchanových a zenových učitelů a také jako předměty meditace.
30.
lama: duchovní učitel
31.
madhjamaka: "střední cesta", filosofická škola spojovaná s Nágárdžunou, která vytyčila střední cestu mezi krajnostmi existence a neexistence. Podle této školy je nejvyšší realitou prázdnota.
32.
mádhjamika: "zastánce střední cesty", stoupenec madhjamaka.
33.
mahájána: "velké vozidlo", termín užívaný stoupenci súter, které začaly vznikat asi 400 let po Buddhově smrti. Stoupenci považují tyto sútry za pravé Buddhovo slovo. Termín nyní označuje také formy buddhismu, které se zakládají na těchto sútrách (Tibet, Čína, Korea, Japonsko).
34.
Mahákášjapa: jeden z Buddhových žáků. Prý po Buddhově smrti svolal sanghu, aby shromáždila a zapsala Buddhovo učení. Údajně přebývá v samádhí uvnitř hory a čeká na příchod Maitréji.
35.
Maitréja: "laskavost", příští buddha, který se má na světě objevit po Buddhovi Šákjamunim. Nyní je bódhisattvou žijícím v nebi a očekávájícím pravý čas svého příchodu.
36.
mandala: "kruh", v tantrickém buddhismu zobrazení Buddhova paláce. Taková zobrazení se využívají především v obřadech zasvěcení, během nichž zasvěcovaný "vstupuje do kruhu".
37.
Maňdžušri: "ten, jenž je mírný a šlechetný", bódhisattva moudrosti, často zobrazovaný se zvednutým mečem, jímž protíná síť z nevědomosti.
38.
mantra: magická formule, invokace, vzývání, posvátná slabika či slabiky, slovo či slova, meditační průpověď, zaříkávadlo. Může pocházet z kéřene slova mluvit, ve významu posvétné slovo, motlitba či védský hymnus, nebo z kořenů slov myslet a chránit, osvobodit. Obecně tedy znamená slovo nebo průpověď s božskou nebo magickou silou.
39.
mappó: "úpadek karmy", třetí a poslední období Buddhova učení, po jehož skončení účení zcela zmizí ze světa. Víra, že lidstvo vstoupilo do věku úpadku, inspirovala ve východní Asii praktikování buddhismu zaměřeného především na zrození v čisté zemi.
40.
Mára: "zmar", zlý vládce sansáry, Pán smrti, každá bytost mu podléhá, jen buddhové nad ním dokážou zvítězit, a vymanit se tak z jeho panství, z koloběhu rození a smrti.
41.
Méru: v buddhistické kosmologii hora ve středu vesmíru. Žijí na ní bohové.
42.
metoda: 1) dovedný prostředek, jímž Buddha vede bytosti k probuzení tak, že je neučí nejvyšší pravdu, dokud nejsou připravené pro konečné učení; 2) náboženské praktiky (jako dávání, morálka a trpělivost), jimiž bódhisattva shromažďuje zásobu zásluh potřebných k dosažení buddhovství.
43.
Nágárdžuna: indický mnich žijící ve druhém století považovaný za hlavního hlasatele nauky o prázdnotě a za zakladatele školy Madhjamaka. V tradičních životopisech se vypráví, že z mořské říše krále hadů vyzvedl sútry o dokonalosti /v/ moudrosti.
44.
nembucu: (japonský výraz) "vzývání buddhy", recitování věty "pocta buddhovi Amitábhovi". V Číně a možná i v Indii se jednalo o běžnou mahájánovou zvyklost, v Japonsku se stala ústředním rituálem škol Čisté země (Šinšú).
45.
nírmánakája: "emanační tělo", třetí z těl Buddhových. V tomto se objevuje ve světě lidí a učí dharmu. Podle mahájány byl Buddha Šákjamuni, který se objevil na zemi, zázračným projevem buddhy probuzeného již mnohem dříve.
46.
nirvána: "vyvanutí", ustání utrpení, a tedy cíl buddhistického náboženského usilování. V buddhistické literatuře se povaha vyvanutí vykládá růžně. Rozlišuje se mezi vizí vyvanutí, která ničí semínka příštího znovuzrozování, a konečným, do nějž se odchází po smrti. Mahájánové texty také rozlišují mezi vyvanutím arhata a probuzením buddhy.
47.
oblast beztvarého bytí: v buddhistické kosmologii nejvyšší říše koloběhu znovuzrozování, v níž bytosti existují jako stavy hlubokého soustředění. Podobně jako říše tvarů je vyhrazena těm, kdo v předchozím životě takových stavů dosáhli.
48.
oblast tvarů: v buddhistické kosmologii říše nebes nad oblastí žádosti vyhrazená těm, kdo v předchozím životě dosáhli určitých stavů hlubokého soustředění.
49.
oblast žádosti: v buddhistické kosmologii nejnižší ze tří říší, obývaná pekelnými bytostmi, hladovými duchy, zvířaty, lidmi, polobohy a bohy.
50.
pradžňápáramitá: "dokonalost /v/ moudrosti", podle mnoha mahájánových súter pochopení skutečnosti potřebné k dosažení buddhovství. Termín označuje také žánr mahájánových súter věnovaných vysvětlení prázdnoty a cestě bódhisattvy.
51.
prázdnota: (šúnjatá); nepřítomnost základní podstaty nebo vrozené existence jakéhokoli jevu ve vesmíru. V Nágárdžunově filosofii madhjamaky je prázdnota konečnou podstatou reality a pochopení tohoto jevu je nezbytným předpokladem k dosažení probuzení.
52.
Šákjamuni: "mudrc z rodu Šákjú", přízvisko historického Buddhy.
53.
samádhi: stav hlubokého soustředění získaný meditační praxí. Zvláštní úroveň zvaná vnor (šamatha), je spolu s mravností a moudrostí jedno ze cvičení nutných k dosažení osvobozující moudrosti.
54.
sambhógakája: doslova "tělo nejvyšší blaženosti, potěšení", jedno ze tří Buddhových těl. Zjevuje se bódhisattvům v čisté zemi.
55.
sangha: "společenství", "obec", nejobvyklejší termín k označení řádu buddhistických mnichů a mnišek. Může se také užívat v širším slova smyslu pro jakékoli společenství buddhistů, včetně plně ordinovaných mnichů, mnišek, noviců, novicek a laických věřících.
56.
sansára: "putující", nekonečný koloběh rození, úmrtí a znovuzrozování, do něhož spadají říše bohů, polobohů, lidí, zvířat, hladových duchů a pekelných bytostí. Konečným cílem buddhismu ze vysvobození z tohoto koloběhu.
57.
siddhi: "dokonalost, schopnost", je schopnost získaná jógovými cvičeními. Termín je zvláště důležitý v buddhistických tantrách, kde se uvádějí dva druhy: 1) světské jako schopnost létat, procházet zdí, přeměňovat základní kovy ve zlato; 2) nadsvětské buddhovství. Ten kdo získal tuto schopnost se nazývá siddha, odtud mahásiddha neboli velký uchazeč indické tantrické literatury.
58.
skandha: doslova "složka", jeden z termínů, jimiž se popisují tělesné a duševní části osobnosti, není mezi nimi já. Pět složek zahrnuje: tvar, pociťování, vnímání, představivost a vědomí.
59.
šrávaka: "posluchač", termín pro označení Buddhova žáka, v mahájáně vykládaný jako ten, kdo následuje cestu, aby se stal arhatem. Podle stoupenců mahájány tvoří tato cesta spolu s cestou pratjékabuddhy hínajánu.
60.
stúpa: relikviář obsahující pozůstatky nebo majetek Buddhy nebo buddhistického svatého. Původně v Indii jako polokoule, později měla po celé Asii různé podoby, př. pagody ve východní Asii. Jsou důležitými poutními místy.
61.
Sukhávatí: "země blaženosti", čistá země, jíž vládne buddha Amitábha. Známá také jako "Západní ráj".
62.
sútra: "aforismus", promluva tradičně považovaná za Buddhovo slovo nebo pronesená jeho posvěcením.
63.
tantra: "nepřetržitost, spojitost, kontinuum". V nejobecnějším slova smyslu znamená příručku. V buddhismu označuje text obsahující ezoterické učení, často připisované Buddhovi. Obsahují návod na získání siddhi, a to jak světských, tak nadsvětských.
64.
tathágata: "ten, jenž takto přišel" nebo "ten, jenž takto odešel", přízvisko buddhy.
65.
tathágatagarbha: "zárodek", "podstata" tathágaty. Je to buddhovská přirozenost, která podle některých škol mahájánového buddhismu přebývá ve všech cítících bytostech.
66.
théraváda: "škola starších", větev indické sthavíravády, založená na Srí Lance ve 3. století př. n. l. V 11. století tato škola dominovala na Srí Lance a v jihovýchodní Asii. Jako poslední z mnoha indických nemahájánových škol se někdy mylně označuje za synonymum hínajány.
67.
tři klenoty: Buddha, dharma, sangha; k nim se buddhisté uchylují jako k útočišti před utrpením sansáry.
68.
tripitaka: "tři koše", jeden z tradičních způsobů dělení buddhistických rozprav na tři skupiny: sútra, vinaja a abhidharma.
69.
vadžrajána: "diamantové vozidlo", "hromové vozidlo", termín označující ezoterický nebo tantrický buddhismus, tradičně pojímaný jako forma mahájány, která může vést k buddhovství rychleji než běžná cesta bódhisattvy.
70.
vinaja: "zkrocení", pravidla mnišské disciplíny.
71.
zen: čchan
